O Františku Waldovi
Zabýval se analytickou chemií, fyzikální chemií a metalurgií. V oblasti teoretické chemie mu vadilo neadekvátní zdůrazňování významu induktivních postupů myšlení.Odmítl atomovou teorii britského chemika Johna Daltona pro její hypotetičnost. Byl ovlivněn empiriokriticismem Ernsta Macha. Přejal Gibbsovu teorii fází, kterou rozpracoval do svého nejvýznamnějšího díla Chemie fází (1918).
První verzi své aprioristické deduktivní teorie založil na složité soustavě parciálních lineárních diferenciálních rovnic. Druhou pak opřel o matematický aparát vyšší algebry (soustavy lineárních homogenních rovnic, matice a determinanty). Třetí verze jeho teorie je založena na principech polydimenziální geometrie.
Po roce 1948 byla jakákoliv zmínka o jeho práci potlačena. V současnosti je dílo Františka Walda stále inspirativní v oblasti metodologie vědeckých experimentů, poměru induktivních a deduktivních metod a používání matematického modelování. Polydimenziální geometrie se dnes používá pro počítačovou simulaci chemických procesů.